Čtvrtek 1. 2. 2007, 4.31 ~
tagy: prohlížeče, kódování, css
V poslední době jsem se rozhodl spasit svůj kód přepínáním
prohlížečů do nestandardního box modelu. Stále jsem se ale nezbavil
podezření, že některé prohlížeče box-sizing neznají.
Vyvedete mě z omylu?
IE jsem do quirku shazoval už dříve, ale moderním prohlížečům jsem
diktoval rozměry podle standardního box-modelu, jak nepraktické.
Internet Explorer
Weby optimalizuji pro IE 5.5 až 7. Internet Explorer shazuji do quirku
a nařizuji mu tak, že má používat nestandardní box model. Paráda.
Mozillácké prohlížeče
Zde je záhodno nařídit prohlížeči pomocí proprietární vlastnosti
-moz-box-sizing, ať počítá rozměry nestandardně. Firefox,
Mozillu, Netscape, Seamonkey, Camino a další odnože Mozilly máme
z krku. Paráda.
Presto, CSS 3!
Opeře (údajně
od verze 7.2, což bohatě stačí) můžeme nařídit nestandardní box
model pomocí CSS 3 vlastnosti box-sizing. IE5/Mac na
box-sizing slyší také. Paráda.
KHTML?
A jak jsou na tom Safari a Konqueror? To by mě opravdu zajímalo,
protože jsem nenašel žádné uspokojivé vysvětlení. Někde jsem četl o
-khtml-box-sizing, ale to se mi zdá dost nevěrohodné. Safari
prý dokonce odmítá spolupracovat se stylopisem, ve kterém začíná
některá vlastnost pomlčkou (např. -moz-box-sizing), ale jen do
té doby, než narazí na středník, zaplať pánbůh.
Vyjadřete se prosím v komentářích, budu vám neskonale
vděčný.
Aktualizováno: Dero to rozsekl.
Safari box-sizing (s)prostě neumí a -khtml- nepřivedl na svět Lukáš Havrlant. Bohužel, Lukáši, zase
si budeš muset na tu Nobelovku o rok déle počkat. 
Takže suma sumárum, IE přepínat do quirku a moderní
prohlížeče stále nechávat ve standardu. Sázka na jistotu.
přidat do del.icio.us
~
přidat do Linkuj.cz
~
5 komentářů
Čtvrtek 11. 1. 2007, 2.04 ~
tagy: linux, operační systémy
Ano, i já se pokoušel přejít na linux. Několikrát.
Trocha historie
Začalo to někdy před maturitou. (Léta páně 2006, pokud
tedy nepočítám několikeré vyzkoušení Ubuntu o rok dříve.) Tehdy jsem toužil
po open source, po naprosté volnosti.
Vyzkoušel jsem Ubuntu, Kubuntu, Mandrivu, Fedoru a OpenSuSE; distribuce proklamované
jako vhodná alternativa k Windows. Moje znalosti unixové konzole jsou
vcelku obstojné, nebylo tedy co řešit.
Asi jsem nebyl dost vytrvalý, ale i tak jsem minimálně pět dní
s každou distribucí vydržel. S některou i dvakrát tolik,
kupodivu. Dost problémů jsem vyřešil (ať už svépomocí nebo díky dobrým
radám na fórech nebo od známých). Tu nešel Firefox, tady zase zvuk,
někde nešel připojit flash disk nebo distribuce v základu
nepodporovala MP3. Zásadní problém nastal, když jsem chtěl začít
používat jiný software než ten, který byl přiložený k distribuci.
Paradoxně často nešel ani nativní software.
Postahoval jsem si balíčky s oblíbenými programy a dal se do
„instalace“. Programy byly většinou vázány na některé
knihovny, které zase znemožňovaly práci jiným programům.
Nekonečný cyklus. Pro mě neřešitelný
problém. Tím jsem zavrhl balíčky a zvolil kompilaci. Po
zjištění, že nemám knihovny, nutné pro kompilaci jsem byl už značně
vytočen, ale ne natolik, abych si knihovny nestáhl. A co se nestalo? Dost
knihoven spolu nekomunikovalo a ve výsledku jsem nezkompiloval
nic. Nezlobte se na mě, ale takhle ne. Je mi jasné,
že nemám dost zkušeností a znalostí, ale kde jsou ti, kteří říkali, že
Linux na desktopu dnes není žádný problém?
Rád bych krátce shrnul mé dojmy z jednotlivých distribucí.
Ubuntu a Kubuntu
Velice příjemné distribuce, kdyby nebyly problémy
s balíčky a kompilací (ty byly ve všech distribucích), beru. Na Gnome se mi líbila jednoduchost, ale jeho
rozhraní mi příliš nevyhovovalo. KDE bylo
sice moc pěkně nablýskané, ale příliš náročné.
Mandriva
Tahle distribuce si mě nezískala vůbec. Naprosto mi
nevyhovovala její celková kompozice.
Fedora
Fedora se mi moc líbila, krom některých maličkostí a
problémů s balíčky a kompilací jsem neměl výhrady.
OpenSuSE
OpenSuSE byla uživatelsky nejpřívětivější. Prakticky
vše běželo již po instalaci. Problémy s balíčky a
kompilací však přetrvávaly.
Jak vidíte, vystřídal jsem pět distribucí a ani jedna mě
neuspokojila. Problémy s balíčky celkem chápu, přece jenom,
programy a knihovny tvoří tisíce lidí po celém světě a není jednoduché
je všechny překecat, aby spolu bez problémů komunikovaly. Ale mě jako
uživatele to opravdu nezajímalo, chtěl jsem Linux používat, ne ho
celé dny skládat.
Asi řeknete, že je problém na mé straně. Jsem ochoten to přiznat, ale
jen do určité míry. Zmíněné neduhy totiž podle mě brání
masivnějšímu rozšíření linuxu.
přidat do del.icio.us
~
přidat do Linkuj.cz
~
15 komentářů
Sobota 6. 1. 2007, 20.52 ~
tagy: kódování, css
Nezkušení kodéři by si měli dát pozor na pravidla
kaskády, protože v ní číhá mnoho nástrah a mohou si tím
natropit dost potíží, o kterých ani nemusí vědět.
Nechci tu rozebírat problematiku kaskády výrazně do hloubky, jen
upozorním na jeden faktor při psaní stylů. Pusťme se do toho.
Při úpravách stylů, které psal někdo přede mnou často narážím na
nejednotnost stylopisu. Podívejte se na příklad: špatná
kaskáda.
Na tomto jednoduchém příkladu jistě vidíte, kde je chyba. První
definice určuje vlastnosti obecně pro každý odstavec v elementu
.post a druhá definice má určovat vlastnosti pro odstavec
s datem a rubrikou. První definice má však vyšší váhu, takže je
upřednostněna před druhou a na odstavec s datem a kategorií nebudou
vztaženy vlastnosti v druhé definici.
Podívejte se, jak to má správně vypadat: správná
kaskáda.
Zde jsou už v druhé definici uvedeny rodičovské selektory a definice
tak získává vyšší váhu než definice pro obecný odstavec.
Z toho vyplývá, že se vyplatí předcházet těmto problémům a
v definicích uvádět všechny rodičovské selektory.
Také je dobré si rozmyslet, zda budete u selektoru třídy a
identifikátoru uvádět značku elementu, protože svůj vliv na určení váhy
definice to taky má. Tzn. jestli takhle: .postmeta
nebo takhle: p.postmeta. Lepší je tyto
dva způsoby v jednom stylopisu nemíchat.
Tyto rady samozřejmě neplatí ve 100 % případů, naopak. Obecné definice
pro odkazy, vodorovné čáry, akronymy, odstavce apod. je dobré uvádět jen
značkou prvku, bez rodičovských selektorů (tzn. a{ … }
hr{ … } acronym{ … }
p{ … }). Já osobně jsem zvyklý psát obecné definice
na začátek stylopisu a v další části, kde už definuji vlastnosti
podle umístění prvků (např. #content h2{ … })
doplňuji obecné definice ze začátku stylopisu o specifické vlastnosti
dle umístění prvku. Naopak na konec stylopisu umisťuji obecné třídy,
které aplikuji na všechny možné elementy v dokumentu (např.
.clear{ … } .hidden{ … }).
Závěr
Příklad, který jsem uvedl je dost primitivní, ale věřte, že při
psaní složitějších stylopisů můžete na zmíněný problém snadno
narazit. Pokud píšete opravdu rozsáhlý stylopis, je to
podle mého názoru nejsložitější problém na odhalení.
Proto se vyplatí držet se určitých pravidel, poctivě přepisovat
rodičovské selektory a stanovit si vlastní
pravidla pro psaní, která vám jej ulehčí.
Pokud se rozhodnete porušit některé z těchto pravidel (např.
některému specifickému prvku, umístěnému hluboko ve struktuře dokumentu
nepředepíšete rodičovské selektory), měli byste bezpečně vědět, co
děláte, jinak si velmi pravděpodobně zaděláte na budoucí
problémy.
přidat do del.icio.us
~
přidat do Linkuj.cz
~
7 komentářů
Pátek 5. 1. 2007, 0.13 ~
tagy: prohlížeče, firefox
Dnes vám představím pár užitečných rozšíření pro Firefox, která
používám. Některá jsou profláklá, některá méně. To ale nic nemění
na tom, že všechna stojí za zmínku.
Umožní vám měnit si podle libosti velikost
textových polí. Narozdíl od Resizeable Form Fields
funguje spolehlivě (Zatím se mi povedlo změnit velikost u každé
textarey, a že jich bylo.), ale neumí manipulovat s ostatními
formulářovými prvky.
Utilitka pro focení celých webových
stránek nebo jen jejich výřezů. Existuje ve dvou
verzích – Basic a Pro (verze Pro vás vyjde na $15). Verze Pro
umí navíc focení výřezů, které si označíte myší; nahrávání na FTP
a uložení kopie fotky do schránky. Bez toho se dá v pohodě
obejít.
Máte-li Gmail účet, zbystřete. Po nainstalování Gmail Notifieru se vám
ve stavovém řádku bude zobrazovat ikonka Gmailu s počtem
nových zpráv. Pokud vám dorazí nový mail, budete ihned upozorněni
např. zvukem nebo „vyjížděcím okénkem“. Po najetí na ikonku
dostanete informaci o nepřečtených mailech a obsazeném
prostoru.
Klasika mezi rozšířeními pro webdesignery. Umožňuje upravovat
CSS soubory v reálném čase u kteréholi
webu si umanete. Jeho použitelnost ale sráží absence
vyhledávání ve stylech.
Pokud jsem o EditCSS prohlásil, že je klasikou pro webdesignery,
nevím, jak bych označil Web Developer toolbar.
Disponuje všemi možnými nástroji pro testování webových
stránek od zakázání obrázků přes změnu velikosti okna na
zadanou velikost po zobrazení atributů alt u obrázků.
Další „profláklé“ rozšíření. Pomocí něj si můžete
stránku ve Firefoxu zobrazit jádrem Internet Exploreru.
Dokonce můžete IE Tabu říct, které weby má implicitně otevírat. Já ho
používám třeba pro otevírání našeho školního mailu, který jede na
Microsoft Outlook Web Access.
FireBug sjednocuje Javascriptovou konzoli, DOM inspektora a
přidává ještě mnohem víc. Např. inspektora CSS, kódu a layoutu a
Javascriptový debugger. Určitě stojí za vyzkoušení.
Znáte další skvělá rozšíření?
Tak neváhejte a doporučte je v komentářích nebo mě kontaktujte a já je do
článku přidám.
přidat do del.icio.us
~
přidat do Linkuj.cz
~
8 komentářů
Neděle 31. 12. 2006, 2.37 ~
tagy: operační systémy, microsoft, apple, fikce
Aktualizováno: celý článek je fikce
Dneska jsem si u Filosofa
přečetl jeho nový článek, který
nám dává naději, že se
konečně dočkáme stejných vychytávek jako Macosáci. 
Chtěl bych Microsoftímu marketingu složit poklonu. Není to nic nového,
ale přesto, kdyby se našel někdo nezasvěcený…
Píše se rok 1992. Microsoft vydává Windows 3.1,
očividný plagiát operačního systému z dílen Apple, který samotnému
Applu pořádně zavařil a otevřel dějiny novodobých operačních systémů.
Windows 3.1 byl první a poslední plagiát, který Microsoft vydal. (Pokud
přivřeme oči nad MS-DOSem.)
Lidé z Applu tomu nemohli uvěřit. Plagiát jejich
vlastního systému jim beztrestně přetahuje uživatele a okrádá je
o peníze. Apple se nadechl k protiútoku. Jack James Ravenshire,
talentovaný programátor, stojící za původním Mac OS přechází do dílen
Microsoftu a po celé roky podává Applu informace o Microsoftím vývoji.
Apple tak udělal nevědomky osudnou chybu.
Apple přebíral Microsoftí ideje a
s několikaročním předstihem vydával operační systémy, které
vycházely z Microsoftích uživatelských testování a poznatků
o uživatelských rozhraních. Plagiáty samozřejmě obaloval do
vlastního kabátku.
A právě v tom je zřejmá chyba Applu. Snaží
se jít vstříc uživatelům narozdíl od Microsoftu, který se drží svého
prospěchářského marketingu.
Microsoft vytváří operační systémy tak, aby v dané době
uživatelům plně dostačoval, ale nenabízel jim nic navíc. Nové
poznatky si drží ve svých dílnách a pomalu je převádí do zdrojového
kódu, aby je s pompou vypustil o několik let později, kdy už mu
stávající produkty tolik nesypou. Proč by taky vypouštěl Vistu v roce
2003, když mu Windows XP sypou dodnes? Nebo takový Internet Explorer 6.
Slouží lidem dodnes. Až když se Firefox začal přibližovat
k dvacetiprocentní hranici, vypustil Microsoft nový Explorer.
A všimněte si, že opět nenabízí nic navíc. Jen to, co je dnes
nutné. RSS, taby, lupa, trochu lepší jádro a vyhledávání ve
vyhledávačích přímo z prohlížeče, aby se neřeklo. Ani ťuk navíc.
Stejně tomu je i s novým souborovým systémem WinFS, MS jej mohl
implementovat do Visty, ale proč by to dělal? Prozřetelně ho odložil, ať
se mají uživatelé na co těšit.
Dnes máme Explorer 7, Vista je na spadnutí a Microsoft má zase pár let
k dobru.
přidat do del.icio.us
~
přidat do Linkuj.cz
~
7 komentářů
« Starší články Novější články »
